iFOLK - hudební server

Informace

Autor:
Milan Tesař
Datum vydání:
18. leden 2007
Statistika:
Čtenářů: 4211

Relevantní

Nejčtenější

Reklama

Reklama

Známkování

Jakpak se Vám článek líbil? Dejte to najevo svou známkou.

Aktuální známka je 3, hodnoceno 242x.

Já uděluji známku

Článek

Klidné, přesto výrazné

Z několika českých nadprůměrných až dobrých bluegrassových desek, které přinesl rok 2006, považuji debut brněnské skupiny Drive za zdaleka nejpovedenější. Důvod je nasnadě: Nejedná se o ortodoxní bluegrass, u kterého předvídáte několik tónů dopředu a u něhož můžete ocenit leda rychlost a přesnost projevu, případně čistotu a zabarvení hlasu. Veronika Němečková z Drivu je zpěvačka tak mimořádná, že by jí slušel i tradiční bluegrass, nicméně v klidnějších písních své domovské kapely a v českých textech její ostrý projev vynikne ještě víc.

Když o Veronice tvrdím, že je to mimořádná zpěvačka, měl bych okamžitě dodat, že to nutně neznamená, že by se její výrazný projev nutně musel každému líbit. Já sám její zpěv oceňuji především v pomalých skladbách, jako je bonusová Hvězdy nad hlavou s doprovodem klavíru Petry Kvasničkové a irské flétny Luboše Maliny. Naopak rychlejší písně mi k jejímu projevu příliš nesednou (jako by v nich toho „drivu" bylo už příliš), a tak chválím, že se kapela na svém albu soustředila spíše na klidnější polohy.

Drive je skupina plná zručných instrumentalistů. Stačí se soustředit třeba na dialog kytary a kontrabasu v titulní skladbě Čekání na zázrak a samozřejmě na kterékoli banjové sólo Martina Stehlíka (zejména v instrumentální Martinovce). Své pevné místo má v klidnějším repertoáru brněnské kapely dobro Pavla Šatného, zatímco mandolínu v rukou Veroniky Němečkové musí posluchačovy uši trochu usilovněji hledat.

Zatímco po interpretační stránce má Drive vystaráno, na autorskou půdu se členové skupiny příliš nepouštějí. Několik pokusů má na albu pouze kapelník David Němeček, ale z jeho písní je výraznější pouze Do pírek větrných s textem Renaty Černé (škoda nejisté Davidovy intonace v první sloce). Velmi prospěšná byla pro Drive spolupráce s nedávno tragicky zesnulým Petrem Pololáníkem. Jeho Plevy nebo Dubový listí jsou skladby výrazné samy o sobě a interpretace Drivu jim rozhodně neuškodila. Další Petrovu skladbu, pro mne doposud neznámou Vězení s klíčem uvnitř, považuji za největší hit desky. Doplňme ještě, že autorsky se na albu podíleli i další doslova či symbolicky spříznění autoři - bývalý Davidův šéf z vydavatelství Gnosis Jiří Plocek nebo Veroničin otec a Davidův tchán Vladimír Šašek. Krokem vedle se mi zdá snad jen píseň Dušana Vlčnovského Možná s velmi banálním textem, z kterého ani zpěvačka Veroničiných kvalit báseň neudělá a který můžeme brát snad jen jako etudu pro procvičování dlouhého „á" v refrénu.

Pokud jsem v úvodu naznačil, že Drive má daleko k ortodoxnímu bluegassu, měl bych jako konkrétní příklady uvést, že v některých písních má kapela blízko ke swingu (Plevy) nebo ke country (instrumentálka Tequilina pýcha). Nejbluegrassovější jsou Martinovka nebo Davidova píseň Trnům nepovolím.

Čekání na zázrak je velmi příjemná nahrávka, která sice ani u mne nebude aspirovat na desku roku, ale kterou opravdu považuji v tomto žánru za jeden z loňských vrcholů. Mimo jiné proto, že se žánru příliš nedrží.

Drive: David Němeček - kytara, zpěv; Veronika Němečková - zpěv, mandolína; Martin Stehlík - banjo, low whistle; Antonín Vondruška - kontrabas; Pavel Šatný - dobro, lap steel

Hosté: Pepa Malina - housle; Petra Kvasničková - piano; Zdeněk Jahoda - mandolína; Luboš Malina - low whistle

Písně: Dubový listí, Možná, Čekání na zázrak, Martinovka (Pochod frikulínů), Do pírek větrných, Krev divokou má, Všechno si moc beru, Vězení s klíčem uvnitř, Vyřezal jsi vroubek, Plevy, Trnům nepovolím, Tequilina pýcha, Hvězdy nad hlavou

Vydal Jiří Mašek - Good Day Records, 2006

Reklama

Reklama