iFOLK - hudební server

Informace

Autor:
Archiv
Datum vydání:
1. červenec 2005
Statistika:
Čtenářů: 12389

Relevantní

Nejčtenější

Reklama

Reklama

Známkování

Jakpak se Vám článek líbil? Dejte to najevo svou známkou.

Aktuální známka je 2.8, hodnoceno 342x.

Já uděluji známku

Článek

LÍHEŇ JIRKY MORAVSKÉHO BRABCE

Kdysi jsem se se Slávkem Janouškem domluvil na pár společných písničkách. Nakonec jsem mu poslal tři texty, všechny nějak zpracoval a musím říci, že jak Svatý Martin, tak Fernetovka byly komerčně úspěšné (což není nepodstatné) a zároveň podle mého soudu i dobré písničky. Přiznávám se, že jsem tedy vnitřně koketoval s myšlenkou zase mu něco nabídnout. K mému jistému překvapení mne ale na začátku léta předběhl tím, že mi navrhl, jestli něco mám, ať mu to pošlu, že začíná chystat novou desku. Přiznám se, že jsem měl několik věcí trošičku v hlavě zafixovaných, ale u každé to byl jen jistý nápad, kterému do celého textu chybělo asi tolik jako kojenci do sexbomby.

Jeden z těch nápadů měl podobu v hlavě udržovaného čtyřverší, které znělo přibližně:

Stane se to za dne
kdy malý princ pohlédne hadu do očí
pak jedna planá růže zvadne
a jedna liška znovu zdivočí


Přibližně píšu proto, že to opravdu bylo jen v hlavě, stále jsem nad tím přemítal a měl pocit, že ještě nemá cenu to psát na papír (přesněji do počítače), protože to na jedné straně stejně nezapomenu a na druhé třeba vylepším.

Věděl jsem, že to bude píseň o nějakém mladém klukovi, který je krásný a zdánlivě má všechno před sebou a přitom nějak osudově v tom je smrt a možná ani nevím, jak přesně. Kdy přesně mne napadlo tohle čtyřverší nevím, ale tipnul bych si, že někdy v lednu tohoto roku.

Další popud byl dost osobní. Mám osmnáctiletého synovce, kterého poctivě řečeno nechápu. Tričko bez lebky a nějakého smrtí fascinovaného nápisu by na sebe nevzal, černá je jeho barva a člověk by měl pocit, když sleduje, jak se sám presentuje světu, že musí zítra spáchat sebevraždu. Poslouchá doom metal, píše texty ve kterých se to hemží démony a skřety a krví a podobně a na otázky, čím chce být po maturitě, zarputile odpovídá, že mafiánem. Pokud s vámi vůbec mluví. Na druhé straně si s nápisy typu suicidal tendences, sepultura, deicide a podobně docela užívá života, chodí do hospody, popíjí pivo a tequillu, posiluje tělo v posilovnách, šuká hezké mladé holky, které střídá docela v tempu, prostě v tomhle smyslu je velký přitakávač životu.

Jirka moravský Brabec
(textařská dílna, Folková růže 2001) Přemýšlel jsem, že by ta písnička měla trochu popisovat jeho. Nemyslím osobně, ale jeho jako typ jisté části mladých. A tehdy přišel druhý důležitý okamžik – dostat ho do kontrastu s literárním typem Malého prince, tedy typem mladého člověka stojícího na straně života. To, že se bude mé čtyřverší odvíjet tímto směrem, jsem se rozhodl někdy v březnu.

Pak přišly ještě dva další inspirační zdroje. Když jsem nad tím přemýšlel asi tři měsíce, synovec dostal po hlavě železnou tyčí od nějakého cikánského recidivisty. On tvrdí, že v tom byl nevinně, a soud mu dal za pravdu, ale věřte tomu tak úplně… Možná nějak provokoval. No nicméně, jedné červnové noci dostal po lebce, ta praskla, k tomu přišlo pár dalších zranění a probral se v úrazové nemocnici s nejistou perspektivou a krvácením do mozku. Naštěstí se to nějak zastavilo a už je z nejhoršího venku. Jen tak mimochodem ještě na kapačkách napsal krátký anglický metalový text o tom, že barevní jsou jen hmyz, který je třeba rozšlápnout okovanou botou. S tříměsíčním odstupem ten text už sám nebere, komentuje ho slovy: to jsem byl ještě moc nasranej. A ještě se mi líbil jeho výrok, že kdyby mu museli oholit vlasy (má dlouhé tmavé vlnité a zakládá si na nich), tak to že by radši umřel. Připadalo mi to princovsky pubertální. Musím ale říci, že už v té době, kdy bojoval o život, jsem si vytvořil začátek písničky už v tom tvaru, který má teď, a že jsem celou dobu věřil, že to setkání se smrtí v reálu skončí dobře. Měl jsem vlastně první dvě sloky hotové v hlavě a prakticky v tom tvaru, který zůstal.

No a konečný impuls byl, když už byl synovec doma z nemocnice s perspektivou úplného uzdravení a já ho jel navštívit. Měl jsem pocit, že si s ním stejně nedokážu nic říct. Když jsem jel domů, zoufalý nad tím, že člověk, který uteče hrobníkovi z lopaty, si zase vezme tričko s nějakým nápisem Apocalyptica či co to tam měl, najednou jsem zjistil, že čumím v tramvaji na záda jinému klukovi, taky v černém tričku, taky urostlému a dlouhovlasému, ale tenhle měl na zádech latinsky napsáno, že Satan je jeho pán a Bůh a že je členem církve Luciferovy. K tomu pochopitelně kříž vzhůru nohama a spoustu lebek. Studoval jsem jeho krk a přemýšlel jsem, jestli by bylo trestné ho uškrtit. A jak se natočil trochu bokem, všiml jsem si, že má na krku cucfleky. No a pak jsem přišel domů a zapnul počítač a zapsal si ty první dvě sloky a definitivní verzi refrénu, protože jsem věděl, že mé hledání je u cíle. Že to, co bylo osobní, se tím konečně stává i společenským, že už mám v hlavě všechny obrazy a slova, jen je doladit. A večer jsem tupě koukal na bednu a honila se mi ta slova, pak jsem zhasl a zapálil svíčku a honila se dál, pak jsem v jednu usnul a ve dvě se probudil a šel k počítači a během čtvrt hodiny to zapsal prakticky tak, jak jsem to měl v paměti. Bylo to na konci září. Nosil jsem tedy prazáklad textu v hlavě asi tak devět měsíců, čili porod snad nebyl předčasný.

Ráno jsem to mailnul Slávkovi, ten to akceptoval se dvěma změnami: poprvé zazpívat jen půl refrénu a zbytek dohrát (to jsem považoval za skvělé a je to klasické muzikantské řešení, které vlastně posílí úmysl textaře tím, že ho odhaluje postupně); no a navrhnul změnit „jsou všechny zprávy bez háčků“ na „posílá zprávy bez háčků“, protože mu to připadlo jako konkrétnější spojení anděla s dějem. To jsem akceptoval, i když můj záměr zas byl jednak metrický - vytvořit jakýsi nepravý český jamb, který mám pocitově rád před nástupem refrénu, a jednak v tom, že ta metafora bezproblémového (bez háčků) světa by byla naopak méně adresná, což by mému osobnímu gustu vyhovovalo víc. Ale nebazíroval jsem na tom.

Snad ještě poznámku k jednomu dílčímu řešení: Dead is my future jistě není žádná pořádná anglická věta, a nevím, jestli jsem kdy přesně taková slova na triku viděl, ale to, co na těch trikách je, je právě takové neumělé, že jsem si to zvolil schválně a po zralé úvaze.

Jiný malý princ

Malý princ v černém triku
popíjí v klubu tequillu
sůl citron týdny cviku
pak dát si něco na grilu
a myslet na holky a jiné dobroty



Malý princ dívčích přání
potomek něžných plaváčků
anděl strážný ho chrání
posílá zprávy bez háčků
tak proč má na triku ta divná písmena
Dead is my future




Už víš, stát se to může
Malý princ pohlédne kobře do očí
had sykne výstražné znamení…

Malý princ nové doby
má od polibků korále
láska ta mládí zlobí
než jednou zmužní na krále
a převezme to tady dočista



Malý princ je tak jiný
než ten co přišel před roky
poušť přikryla se stíny
a písek vypil potoky
Jen on má na triku ta divná písmena
Dead is my future




Už víš, stát se to může
Malý princ pohlédne kobře do očí
had sykne výstražné znamení
pak zvadne jedna růže
jedna liška znovu zdivočí
a jinak se nic nezmění




Malý princ přišel ke mně
a oslovil mne šepotem
řekl: Jsem z divné země
co to máš pořád s životem
Teď už se nosí triko a na něm písmena
Dead is my future




Už víš, stát se to může
Malý princ pohlédne kobře do očí
had sykne výstražné znamení
pak zvadne jedna růže
jedna liška znovu zdivočí
a celý vesmír zkamení




Na závěr: Slávek mi po čase volal, že už to zhudebnil, a že to na desce bude. Říkal, že se mu povedla taková docela „stingovská“ muzika. Protože jsem zrovna pár dní na to zase seděl se synovcem v hospodě, kde mi dával číst další várku svých metalových textů o démonech, přízracích, zombie, rytířích a potocích krve, prohodil jsem, že jsem poslal nějaký text Janouškovi a že jsem zvědavý, protože se mu na to prý povedla stingovská muzika. „Sting?“ opáčil synovec. „To je taky pěkná sračka. Toho nesnáším.“

Inu je to jiný malý princ.

Jirka moravský Brabec


čtenářský příspěvek

Reklama

Reklama